Včera jsem ještě
obdivoval stín,
dnes už jsem vděčný
za světlo v jeho zádech.

27. 3. 2012


" Poezie a veškeré umění jsou poskvrnou
a připomínají lidským společnostem,
že nejsme zdraví,
i kdyby nám bylo zatěžko se k tomu
přiznat. "

-- Czesław Miłosz


" neumím tančit po špičkách ...
... a básníkem být nechci "

-- Emily Dickinson



BOŽÍ důvtip a smysl pro detail, aneb: KDE DOMOV MŮJ?

18. ledna 2015 v 23:58 | Marie |  FOKUS

Dnes ráno jsem si stěžovala kamarádce, že se mi stýská po životě ve Vídni (už to bude rok; a beztak je to nejkrásnější město na světě) a snad ještě víc po našem Zlíně (ten jsem odjakživa nesnášela, nicméně v poslední době ho mám stále raději). Zatímco Dublin se mi od té doby, kdy jsem tu byla před čtyřmi lety poprvé, nějak zprotivil, vzdálil, odcizil. Anebo spíš jsem se změnila já; vrátila jsem se už jako někdo jiný...

Přes všecky chmury a spleeny jsem se vydala do města a nelitovala jsem. Bůh nám připravil nádhernné slunečné odpoledne. :) Navzdory předpovídanému 'dešti se sněhem' nebylo na obloze ani mráčku. Tak jsem se vyhřívala na sluníčku, pozorovala lidi v parku, nachodila pár kilometrů v zatím neobjevených ulicích... Minimum nakupování a skoro žádné jídlo... Vůbec nejlepší byla ta část na lavečkách a mostech, s modlitbou v srdci a modrým nebem nad hlavou. Byl to takový osobní čas s Bohem - občerstvující, požehnaný a úlevný.

Večer po cestě na autobus jsem se ještě zastavila v jednom svém oblíbeném minimarketě, kam vždycky chodím pro svůj milovaný aloevera nápoj a přírodní kokosový nápoj. Ačkoliv jsem tam byla už mnohokrát, dnes poprvé jsem si všimla takového maličkého samostatného oddělení, kde jsou v regálu výhradně jenom české výrobky (anebo aspoň, co kdysi bylo možno považovat za české). Například Kávenky, Sójové řezy, Májka či Kofola original... Samé povědomé názvy, barvy, tvary... Hned jsem pár dobrot přidala do košíku, ač jindy se sladkostem vyhýbám. Můj Bůh je důmyslný, má smysl pro detail. :)

Několik měsíců kolem toho regálu chodím bez povšimnutí. Teprve dnes, když si tak skládám hlavu Tatínkovi na rameno,
sluchátka nechávám "doma", naslouchám, celý den tiše pozoruji, usmívám se, na zrzky, na černochy, mentálně postižené, dredaře, emaře, beztvaré postavy bez tváře (v černé burce), dokonce hladím bílou labuť po hlavě...

A pak najednou vidím: docela nenápadnou (a skoro vyprodanou!) připomínku "domova". :) Jistě, že pro někoho jsou to jen materiální bezvýznamné věci; pro mě by "doma" také byly. Naprosto samozřejmé a nicotné. Ale tu na ostrově jsou pro mě vzácné, chutnají lépe než kdy předtím.

Byla to velice praktická součást Boží odpovědi na moje stýskání po "domově", taková roztomilá tečka za naším slavnostně obyčejným setkáním.



"Tentoť jest den, kterýž učinil Hospodin, a protož radujme se a veselme se v něm."
(Žalm 118: 24)


Co však je nejdůležitější: skrze tento zážitek mi Bůh připomněl, kde je můj opravdový domov. Můj domov není v České republice, můj domov není v Rakousku, můj domov není tady v Irsku. A ani nebude. Můj domov je u Boha, v Něm, s Ním a skrze Něj.


"Ti všichni zemřeli ve víře, aniž by dosáhli zaslíbení, ale jen je zdálky zahlédli, věřili jim, vítali je a vyznávali, že jsou na této zemi cizinci a přistěhovalci.
Ti, kdo takto mluví, dávají najevo, že hledají vlast.
A kdyby měli na mysli tu, ze které odešli, měli by přece příležitost se tam vrátit.
Jenže oni touží po lepší vlasti, totiž po nebeské. A proto se Bůh nestydí nazývat se jejich Bohem, neboť jim připravil město."

(Židům 11: 13-16)

"If I find in myself a desire which no experience in this world can satisfy, the most probable explanation is that I was made for another world."
(C. S. Lewis)


Výborný článek:

Live Homeless, Homesick and Free




Grand Canal, Dublin (18. 1. 2015)



Yann Tiersen: La Longue Route






 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Verkulka Verkulka | 1. dubna 2015 v 20:00 | Reagovat

Skvělé :-) Bůh má opravdu "smysl pro detail" :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama